pavluv blog

Hodnota peněz

Občas si pokládám otázku, jakou mají peníze reálnou hodnotu? Dobře, mají nějakou nominalní, například za 10 Kč si koupím 3 rohlíky. Tomu rozumím. Nad čím ale hodně je přemýšlím je: Když vydělávám třetinu toho, co někdo jiný. Ze svého platu zaplatím základní potřeby. Poté uspokojím své potěšení. A nakonec ušetřím stejné množství peněz jak někdo, kdo má trojnásobný plat.

Tady se mi skýtá otázka: Kolik člověk reálně potřebuje peněz? Dobře, pro své základní potřeby utratím xy, a to je fixní částka, pod kterou nemohu jít. Ale vnímám potěšení a úsporu jako dvě variabilní, které v součtu musí doplnit 100% dohromady s potřebou, která je fixní. Odvozeně, jaktože mně stačí daleko méně prostředků pro to, abych uspokojil svoje potěšení na stejnou úroveň jak někdo jiný, kterého to stojí daleko více? Co dělám jinak? 

Možná to je dané genetikou, možná je to výchovou a možná je to vzděláním. Možná je to mix těchto tří. A nebo je to možná něco úplně jiného. Jen mi přijde zajímavé, že moje "cena" potěšení je daleko nižší než někoho jiného, i když jsme na konci měsíce spokojeni stejně.

Jednoduchost života

Občas přemýšlím, jak jednoduché prosté věci dělají mnohdy člověku větší radost než umělé. Pro mě je velice těžké najít rovnováhu mezi těmito dvěma živly. Na jednu stranu je nejjednodušší prostě vzít mobil, jít na sociální sítě a dostat dopaminovou raketu. Stane se, že mám pocit brutálního návalu uspokojení a pak nechci dělat nic jiného. A v tom je ten problém podle mě. V tu chvíli mě nebaví nic jiného a člověka to vystřelí jakoby do jiného světa. Ale jakmile se po několika hodinách z toho šílenství odpoutám, nemám náladu nic moc dělat. Zjistím, že jsem po dobu konzumace obsahu vlastně nic nejedl, nepil a potřebuji na záchod. Má to vůbec cenu? Nic rozumného jsem neudělal, akorát mám vymletý mozek a k tomu všemu jsem zanedbal základní potřeby. Tím se dostávám k jádru textu. Takové prosté činnosti, jako je třeba posekání trávníku, nebo krátká jízda na kole, mě náplní nějakým mnohem hlubším pocitem radosti, i když je to hůře dosažitelné jako předešlý způsob. Přece jenom, je lehčí vzít mobil do ruky než vytáhnout kolo a jet. Ukázat se mezi lidmi než sedět doma. 

Ale ve finále, z jednoho mám špatný pocit a jsem vyčerpaný, zatož druhé mě nabije energií a mám dobrý pocit. 

Proto není podle mě vůbec špatné jednou za čas vytáhnout misky vah a zvážit, jak vlastně svůj volný čas trávím.